Myšlenka vzniku sportovní akce „hlavně pro děti a mládež“ vznikla už někdy v polovině devadesátých let dvacátého století, když jsem nosil v hlavě nápad celostátní sportovní olympiády v nějakém městě, kde by k tomu byly podmínky (tenhle nápad nakonec spatřil světlo světa někdy v roce 2002 jako Olympiáda mládeže). V roce 1998, kdy se do zastupitelstva v České Třebové dostala dobrá parta zapálených sportovců a byla vytvořena sportovní komise, kde jsme všichni chtěli se sportem udělat velké věci a dát sportu ve městě systém a řád…
Jako jednu z možností jsme viděli také prezentaci sportu mezi lidmi a být spojnicí mezi sportovci a radnicí. A tak se na pořad dne opět dostala vedlejší myšlenka velké sportovní akce, kterou jsme v komisi rozvinuli a přizpůsobili našemu městu. Tak vznikl Týden sportu, který se, ať chceme nebo ne, stal v České Třebové fenoménem… A když někdo tvrdí, že už je to jiné, je to nesmysl. Vývoj si změny vyžádal, byly logickým vyústěním celého souboru vnějších i vnitřních vlivů od různých akcí v sousedních městech (hlavně kulturněji zaměřených) až po požadavky samotných diváků i sportovců. Dnes je například asi dvakrát tolik sportů než bylo v prvním ročníku. I to si málokdo uvědomuje… Lidé však sport vnímají daleko méně než zábavnou část akce na Starém náměstí.
Motto celé akce je však stále stejné: Chceme, aby v Týdnu sportoval opravdu každý, kdo chce. Vždycky chceme nabídnout širokou škálu sportů. Dopolední nabídka všem dětem a školám je záměrná, abychom dali možnost a přitáhli ke sportování co nejvíce dětí. A jsem moc rád, že to ředitelé škol od prvního ročníku pochopili. A odpoledne aby zase byla otevřena sportoviště pro rodiny, kamarády, dvojice i jednotlivce, kteří chtějí přijít. Na některá sportoviště odpoledne opravdu chodí jenom pár lidí a jsou někteří, kteří si říkají, proč? Ale „zaplaťpánbůh za ně!“, jak se říká. I to je dobře. Jiná sportoviště jsou zase celé odpoledne až do večera plná… Takže motto celého Týdne sportu je celou dobu jasné a stejné: „Týden sportu je pro každého!“
Musím říct, že ze všeho nejvíce mně na Týdnu sportu těší, když děti, mládež nebo i dospělí vyhrají na nějakém sportovišti někdy dopoledne nebo odpoledne a večer přijdou na Staré náměstí na vyhlášení výsledků, postaví se na stupně vítězů a předává jim ceny starosta města, podnikatelé, výborní sportovci a další osobnosti. Jejich jména vyhlašuje Jan Čenský a další moderátoři a dole pod nimi je tisíc lidí, kteří jim tleskají. To je prostě něco nádherného. Pro někoho možná neopakovatelného. Tahle myšlenka mě nejvíce hřeje u srdce, tyhle okamžiky… To mohou děti zažít jenom u nás, v České Třebové. A každý soudný člověk si přece musí říct něco ve smyslu: „Tohle je přece fantastická věc!“
Závěrem bych se chtěl zmínit o lidech, kteří od počátku akce nebo po většinu jejího konání táhnou tu pověstnou „káru“ Týden sportu společně se mnou. Bez nich by Týden sportu nikdy nebyl! Opravdu ne!
Pět lidí bylo u zrodu od prvopočátku až do dvanáctého ročníku: Lubomír Vašina, Hana Brusenbauchová, Libor Stránský, Josef Kyncl, Miroslav Esser a Tomáš Hruška byli u prvních dvou ročníků jako spoluorganizátoři. Postupem času se chronologicky za sebou do akce zapojovali jako důležití lidé a organizátoři: Zbyněk Slavík, Lenka Slavíková, Lenka Vondrová, Petr Voleský, Pavel Jasanský, Dana Štarmanová, Šárka Prossová. Někteří vydrželi až do posledního ročníku, jiní z různých důvodů naše řady sice opustili, ale v určité formě pomáhají dodnes. Je potřeba připomenout moderátory a organizátory různých akcí, kteří fungují při Týdnu sportu také od svých začátků: Josefa Umlaufa, Františka Doležala a Josefa Vaňouse. Od prvního ročníku zvučí a starají se o vše kolem zvuku a světel Karel Mužík a Jiří Břetenář.
Lubomír Vašina, ředitel akce Týden sportu