Dobrý den!
Jmenuji se Kačenka Havelková a jsem, jak se říká, vymodlené dítě svých rodičů.
Když maminka po dlouhých čtyřech letech zjistila, že bude mít konečně
miminko, byla snad tou nejšťastnější ženou na světě. S tatínkem si užívali
přípravy na můj příchod a nic nenasvědčovalo tomu, že by něco nemělo být
vpořádku. Narodila jsem se v roce 2013 v nemocnici v Ústí nad Orlicí. Ihned po
porodu jsem měla nižší hodnotu tonusu, ale za chvíli se hodnota srovnala a vše
vypadalo v pořádku. Nicméně ortoped ještě v porodnici zjistil, že nejsou správně
vyvinutá jadérka u kyčlí. Po pár dnech mě pustili s maminkou domů a zdálo se,
že jsem až na menší problém s kyčlemi zdravé miminko. Ale! Během šestinedělí
jsem absolvovala spoustu kontrol u svého pediatra. Nepřibírala jsem, kam jste
mě položili, tam jsem zůstala, nepřevracela jsem hlavičku z jedné strany na
druhou, ručičky jsem si držela neustále v pěst, nefixovala jsem očima …
Paní doktorka neváhala a ihned nás poslala na neurologii a začalo se roztáčet
kolo různých vyšetření. V podezření byla genetická nebo metabolická vada.
Rodiče se mnou jezdili do nemocnice v Brně, do FN Motol… Zhruba ve dvou
měsících jsem dostala pro dysplazii kyčlí Frejkovu peřinku, kterou jsem musela
nosit 23 hodin denně po dobu 7 měsíců. Jsem sledována pro opožděný
psychomotorický vývoj, výrazný hypotonický syndrom, mikrocefalii, exotropii
levého oka a astigmatismus.
Ve dvou měsících se mnou maminka začala cvičit čtyřikrát denně podle Vojtovy
metody – jedná se o soubor cvičebních technik k léčbě pohybových poruch.
Nejprve jsme jezdily k fyzioterapeutovi, který maminku postupně vše naučil.
Později už pouze na kontroly a cvičení jsme už zvládaly spolu doma. Vždycky
jsem u toho hodně plakala, ale maminka nepolevila. Díky tomu, jsem dnes na
tom, tak jak jsem. Kdysi mamince jedna paní doktorka řekla, že budu
„ležáček“ a s tím se maminka odmítla smířit. Maminka má oblíbené rčení při
každém pobytu v lázních: „Jsme v lázních a ne na dovolené! V lázních se maká
a až budeme na dovolené, tak ti to řeknu!“
Každý rok jezdíme s maminkou dvakrát do Janských lázní. Několik let jsem
cvičila i v lázních podle Vojtovy metody. Na jaře 2021 se u nás ve městě
otevřela soukromá neurorehabilitace. A začaly se dít divy. Pan fyzioterapeut se
zaměřil pouze na pár cviků a já po 19 dnech terapie začala zvládat chodit do a ze
schodů s dopomocí. Přestala jsem se bát a zkusila jsem se pustit sama do
prostoru. V současné době absolvuji devátou terapii. Letos mne čeká ještě jedna,
desátá v řadě, na podzim. Rodiče mi plánují zarezervovat další terapie i na příští
rok 2026. Dnes už necvičím podle Vojtovy metody. Postupně se přešlo na
cvičení např. podle Bobath konceptu.
Nyní, ve věku téměř 12 let stále nechodím samostatně, ale s oporou už pěkný
kousek zvládnu a s radostí se pouštím i do prostoru. Nemluvím a ani
nepoužívám žádná gesta. To že nekomunikuji prý pravděpodobně souvisí s tím,
že jsem hypotonická (že mám oslabené svalstvo). Dle klinické logopedky
neumím správně pohybovat čelistí – vývoj tohoto pohybu je na úrovni kojence.
Ale stále doufáme, že když se více rozchodím, že začnu komunikovat. Ráda
bych mamince udělala radost a jednou jí řekla „mámo“!
V létě roku 2024 jsem poprvé navštívila kliniku „Dr. Vela“ v Martině na
Slovensku. Tým Dr. Vela dokázal, že některé děti, které nikdy nemluvily, po
absolvování několika běhů začaly rozvazovat. A to víte: „tonoucí se stébla
chytá“ a rodičům to dává další naději. Na přelomu února/března jsem
absolvovala již třetí turnus na Slovensku a dělám veliké pokroky. Jsem
vnímavější a lépe chápu, co se po mne chce. V současné době dokážu ovládat
pohyby jazyku a méně sliním.
Pokud se mne rozhodnete podpořit, věřte, že peníze smysluplně využijeme a to
především na úhradu soukromých neurorehabilitací. Cena 4-týdenní terapie
(19 dní intenzivního cvičení, 3 hod 30 min) je zhruba 65.000,– Kč. Bohužel
žádná pojišťovna ani žádný úřad nepřispívají. Návštěva Slovenska vychází
zhruba na 115.000,- Kč za desetidenní terapii.
Proto Vám budeme vděční za každý Váš příspěvek. Moc děkujeme!
